Anaerobní práh

Glukosa a mastné kyseliny jsou hlavním palivem pro svalovou činnost. Ke kompletnímu spálení vyžadují kyslík, přitom se uvolňuje energie pro pohyb.
Při narůstající zátěži již nelze dodat dostatečné množství kyslíku a část energie se získává spálením sacharidů bez přísunu kyslíku, procesem zvaným
anaerobní glykolýza, přičemž vzniká jako vedlejší produkt laktát.
Mastné kyseliny se na tomto procesu nepodílejí, mohou být spáleny jenom aerobně, za přítomnosti kyslíku.
I za klidových podmínek vzniká malé množství laktátu, které se zvyšuje se stoupajícím výkonem. Na jeho eliminaci se podílejí játra, srdce, ledviny a ostatní nezatíženy svaly.

V určitém kritickém stupni úsilí, který je různý u každého sportovce, produkce laktátu převyšuje eliminaci a dochází k jeho nahromadění ve svalech a krvi.

Anaerobní práh je projevem maximální intenzity při které je ještě rovnováha mezi laktátovou produkci a eliminaci.
Tento pojem byl definován Wassermannem v r. 1964 jako maximální intenzita zatížení, která může být ještě udržitelná bez vzrůstajícího překyselení.
Obvykle udávaný anaerobní práh je 4 mmol/l s individuální variabilitou mezi 3-5 mmol/l. Výkonem nad anaerobním prahem se vyčerpají zásoby svalového glykogénu, cca za 60 minut, pak již dochází ke vzestupu vodíkových iontů, poklesu pH, svalové slabosti a snížení výkonnosti. Anaerobní práh určený laktátovou křivkou prezentuje maximální Laktat-Steady-State.
Je to horní hranice aerobně - anaerobního přechodu a představuje fyziologický breakpoint.
Při déle trvajícím zatížení nad anaerobním prahem stoupá laktát v krvi i při konstantním zatížení.

Začátek aerobně-anaerobního přechodu, bod prvního vzestupu laktátu, byl určen jako aerobní práh. Jeho hodnota byla stanovena na 2 mmol/l laktátu. Nově zavedená koncepce individuálního aerobního a anaerobního prahu umožňuje naproti fixním laktátovým prahům spolehlivé určení vytrvalostních schopností a intenzitu tréninku.
U vytrvalostně trénovaných sportovců leží individuální prahy pod hodnotami 2 a 4 mmol/l laktátu.
Řízená tréninková zátěž je pak určená tímto laktátovým prahovým konceptem.

Aerobní práh označuje horní hranici regenerační a dlouhotrvající vytrvalosti.
Extenzívní vytrvalost, označována jako GA1-Grundlageausdauer, je cca na 90 % anaerobního prahu.
Intenzívní vytrvalost, označována jako GA2 - Grundlageausdauer II a
tempová vytrvalost, TDL - Tempodauerlaufe, je mezi 90 - 100 % anaerobního prahu.

Anaerobní práh leží mezi 60- 85% VO2 max a tréninkem se mu přibližuje.
Aerobní práh leží mezi 40- 65% VO2 max.
Maximální spalování tuků je na 90 % anaerobního prahu.

Laktátová křivka se v závislosti na tréninku mění. Posun křivky doprava, znamená zvýšení úrovně aerobního a anaerobního prahu a pozdější zapojení anaerobního metabolismu, což vede ke zlepšení vytrvalosti.
Anaerobní práh je spolehlivý parametr v diagnostice výkonnosti a při řízení tréninku.

Aerobní práh, je v anglické a německé literatuře označován jako aerobic threshold, někdy taky lactate threshold (angl.), nebo aerobe Schwelle (něm.).
Anaerobní práh je označován jako OBLA(onset of blood lactate accumulation), někdy taky lactate threshold (angl.) a anaerobe Schwelle (něm.). Lactate threshold, se v angl. užívá převážně pro označení anaerobního prahu.